Využívání flexibilních forem práce a pracovní doba z pohledu ekonomicky aktivní populace v ČR

Úvod

Flexibilní formy práce jsou již od posledních let minulého století diskutovány jako alternativa k trvalým pracovním poměrům na plný úvazek především v souvislosti s řešením aktuálního stavu na trhu práce. Přišla jako reakce na přílišnou strnulost a regulaci na evropských trzích. Význam flexibilních forem práce roste rovněž s rostoucí digitalizací a robotizací na straně jedné a slaďováním soukromého a pracovního života na straně druhé. Evropská unie ve svých strategických dokumentech vyzývá členské státy k větší deregulaci a flexibilizaci na trhu práce. Prosazován je také tzv. princip flexicurity, zdůrazňující roli flexibility pracovní síly a podmínek na trhu práce, ale také význam sociální ochrany a jistoty pro flexibilní pracovníky. Rovněž na základě hlavních zjištění a souvisejících klíčových doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) by Česká republika měla zvýšit flexibilitu pracovních míst tím, že bude lépe prosazovat možnost práce na částečný úvazek, práci na dálku a sdílené zaměstnání. Pracovní doba by měla být při využití těchto forem přizpůsobena tak, aby vyhovovala zaměstnanci a zaměstnavateli.

Flexibilní možnosti zaměstnávání představují široké spektrum typů a forem, kdy jejich využití v praxi závisí na druhu vykonávané práce. Jak uvádí výčet na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí podle zákoníku práce přichází v úvahu sjednání

• kratší a změněné pracovní doby,
• pružné pracovní doby,
• práce z domova částečně nebo úplně (homeoffice, homeworking),
• práce na dálku (distanční spolupráce, teleworking),
• dohody o práci konané mimo pracovní poměr, tj. dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti a
• konta pracovní doby.

Za flexibilní formy práce lze dále považovat např.

• sdílení pracovního místa více zaměstnanci (tzv. job sharing),
• víkendovou práci,
• volnou pracovní dobu,
• stlačený pracovní týden,
• flexibilní začátek pracovního dne a další.

Stručné charakteristiky některých flexibilních forem práce

Sdílení pracovního místa více zaměstnanci

Tento typ zkráceného úvazku patří mezi moderní formy organizace práce a spočívá v působení dvou pracovníků na jednom pracovním místě. Zaměstnanci, kteří pracují na částečný pracovní úvazek, se pravidelně střídají po vzájemné dohodě v průběhu pracovního týdne tak, aby pokryli celou pracovní dobu. Sdílejí jedno pracovní místo, přičemž dochází k maximálnímu využití pracovní doby. Mohou dokonce sdílet pracovní nástroje, pomůcky a vybavení. Zaměstnavatel s tím musí souhlasit a vytvořit k tomu odpovídající podmínky. Mezi jasné výhody sdíleného místa patří např. vysoká míra zastupitelnosti, časová flexibilita na základě vzájemné dohody, rozdělení náplně práce dle kvalifikace ale také dle preferencí. Na straně druhé je třeba velmi dobře předem rozvrhnout náplň práce, vymezit zodpovědnosti a definovat formu předání práce, a to vše písemnou formou.

Práce z domova

Práce mimo pracoviště zaměstnavatele vedené pod několika pojmy jako např.: Homeoffice (bývá poskytován zaměstnavatelem jako benefit k využití čas od času, popř. pravidelně) a Homeworking (dohodnutý výkon pracovní činnosti z domova). Tento typ práce umožňuje zaměstnancům rozvržení si pracovní doby a pracovat část týdne nebo celou pracovní dobu z domova maximálně 40 hodin týdně. Zákoník práce se u tohoto typu opatření uplatní s některými výjimkami. Jedním z problémů mohou být u této formy práce pracovní úrazy, zejména řešení otázky, zda se tyto úrazy staly v pracovní době a v souvislosti s výkonem práce, či nikoliv. Tato forma nabízí vysokou míru flexibility, a je oblíbena zejména mezi rodiči malých dětí. Jedním z důvodů využívání práce z domova je také úspora nákladů firmy. Mezi negativními rysy jsou pak jmenovány nemožnost kontrolovat zaměstnance, obtížná komunikace se zaměstnancem a pochybnosti o produktivitě práce.

Práce na dálku

Práce mimo pracoviště zaměstnavatele. Výměna výsledků práce zaměstnance a pokynů zaměstnavatele probíhá prostřednictvím telekomunikačního kontaktu. U práce na dálku je dobré podmínky této práce upravit přímo v pracovní smlouvě nebo v interní směrnici, dohodnout se se zaměstnavatelem mj. na problematice pořízení a užívání zařízení potřebných pro distanční výkon práce a případné úhradě nákladů s tím spojených. Je nutné se dohodnout na evidenci pracovní doby, bezpečnosti práce atd.

Stlačený pracovní týden

Představuje variantu, kdy je týdenní pracovní doba (plného nebo zkráceného úvazku) stlačena do kratší doby vykonané v rámci týdne. V praxi to znamená, že pokud zaměstnanec pracuje na plný úvazek 40 hodin týdně, tak v rámci stlačeného pracovního týdne těchto 40 hodin odpracuje ne během 5 dní, ale během kratší doby. Pracovní dny jsou delší, ale pracovní týden kratší. Zaměstnanec např. pracuje čtyři dny v týdnu po 10 hodinách a získá jeden volný den v týdnu navíc. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.

Pružná pracovní doba

Umožňuje volit si začátek a konec pracovní doby v rámci předem zaměstnavatelem stanoveného daného časového rozmezí, na němž se zaměstnanec se svým zaměstnavatelem domluví. Zaměstnanec je povinen být v domluvené době na pracovišti. Délka pracovní směny by neměla přesáhnout 12 hodin. Tento způsob flexibilního zaměstnávání je vhodný zejména pro matky a otce s malými dětmi.

Flexibilní začátek pracovního dne

Flexibilní začátek pracovního dne je opatřením, které se podobá pružné pracovní době. Zaměstnavatel umožní zaměstnancům, aby si stanovili začátek pracovní doby podle vlastních potřeb a této možnosti pak mohli využít například pro vyřízení svých osobních záležitostí a rodičovských povinností.

Statistická zjištění reprezentativního šetření – flexibilní formy práce

Možnost promítnout výše uvedená fakta do reality pracujících v ČR nabízí reprezentativní šetření kvality pracovního života 2018^[1], které do souboru otázek pokládaných respondentům zahrnulo také oblast využívání flexibilních forem práce. Konkrétně se jednalo o míru využívání pružné a volné pracovní doby, práce z domova a sdíleného pracovního místa^[2]. Z výsledného statistického zpracování dat, která zohledňují pohlaví, věk, vzdělání a odvětví respondentů, lze uvést následující shrnutí.

Podrobnější analýza ukazuje, že uvedené flexibilní formy práce se navzájem částečně překrývají a že alespoň jednu z nich využívá ve svém současném hlavním zaměstnání více než třetina (35,7 %) ekonomicky aktivních osob. Dle očekávání se výrazně častěji objevují tyto možnosti mezi respondenty samostatně činnými, uvádí je více než tři čtvrtiny z nich.

Graf č. 1: Využívání flexibilních forem práce.

Zdroj: KPŽ 2018, CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i., 26. 5. - 11. 6. 2018, 2068 respondentů z ekonomicky aktivní populace ČR ve věku od 18 let, kvótní výběr, osobní rozhovor tazatele s respondentem.

Pružná a volná pracovní doba stejně jako práce z domova se ve větší míře týká mužů. Pouze forma sdíleného pracovního místa byla častější u žen než u mužů, nicméně u obou v malém zastoupení pod 10 %. Jak dokresluje graf č. 1, nejfrekventovanější formou flexibilní práce je pružná pracovní doba, kterou má možnost využívat ve své práci 27 % mužů a 22 % žen. Věková kategorie 36–54 let deklaruje nejvíce ze všech věkových skupin využívání pružné pracovní doby (26 %). Ve větší míře se vyskytuje tato forma flexibilní práce u osob s vysokoškolským vzděláním, zde je podíl dokonce 38 %. Odvětví, v nichž tito respondenti pracují, zahrnují bankovnictví, pojišťovnictví, finanční zprostředkování a dále také činnosti v oblasti nemovitostí, pronájem strojů a přístrojů, výzkum a vývoj, IT, poradenství, reklama, ochrana. V těchto odvětvích, která jsou charakteristická rozvojem ICT a s tím souvisejícím ústupem standardních zaměstnaneckých poměrů, uvedlo celkem téměř 50 % odpovídajících možnost pružné pracovní doby.

Práce z domova jako jedna z rychle se rozšiřujících forem flexibilního zaměstnání je o něco málo častější u mužů (13 %) než u žen (11 %), nejvíce procentně zastoupena ve věkové skupině 36–44 let (16 %). Týká se opět se značným odstupem vysokoškoláků (26 %) a již zmiňovaných odvětví činnosti v oblasti nemovitostí, pronájem strojů a přístrojů, výzkum a vývoj, IT, poradenství, reklama, ochrana a také bankovnictví, pojišťovnictví, finanční zprostředkování, kde je práce z domova deklarována u více než jedné třetiny respondentů pracujících v těchto oblastech ekonomiky v profesích specialistů, technických, odborných a řídících pracovníků. V minimální míře se objevuje práce z domova u lidí se základním vzděláním (pouze 1 %) a u vyučených a středoškoláků bez maturity (6 %).

Sdílené pracovní místo je oproti jiným zemím Evropy u nás prozatím zřídka využívanou alternativou pracovního poměru. Při podrobnějším pohledu na procentní zastoupení odpovědí v jednotlivých kategoriích můžeme vidět, že nejvyužívanější je pro věkovou skupinu 18-27 let, vysokoškoláky (9 %) a ekonomicky aktivní osoby pracující v zemědělství a lesnictví (13 %), zdravotní a sociální péči popř. veterinární činnosti (10 %).

Respondenti, kteří alespoň jednu z flexibilních forem práce uvedli, byli následně dotázáni, jaký vliv má tato forma práce na možnost sladit pracovní a osobní (rodinný) život^[3]. Jak je patrné z grafu č. 2, ženy se více přiklánějí k tomu, že jim tyto formy práce velmi nebo alespoň trochu dávají možnost sladit pracovní a osobní život. Procentně takto odpovědělo 81 % žen oproti 75 % mužů. Pokud přihlédneme k věkovému členění, tak největší ocenění má skupina 45–54 let (82 %). Podle jedné šestiny (16,4 %) to nemá žádný vliv a jen 4,8 % si myslí, že flexibilní formy práce, jež využívají ve svém hlavním zaměstnání, mají na soulad jejich práce a osobního či rodinného života negativní vliv.

Graf č. 2: Vliv flexibilních forem práce na slaďování pracovního a osobního života.

Zdroj: KPŽ 2018, CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i., 26. 5. - 11. 6. 2018, 2068 respondentů z ekonomicky aktivní populace ČR ve věku od 18 let, kvótní výběr, osobní rozhovor tazatele s respondentem.

Statistická zjištění reprezentativního šetření – pracovní doba

Tazatelé u respondentů zjišťovali dále také podíl práce přesčas, práce v noci, o víkendu, nutnost být na zavolání k dispozici zaměstnavateli nebo zákazníkům^[4], a zda má respondent případně možnost upravit si pracovní dobu podle svých potřeb^[5].

Práce přesčas (graf č. 3) se netýká pouze jedné pětiny respondentů, kteří odpověděli, že nikdy práci přesčas nevykonávají. U zbylých pracovníků se práce přesčas vyskytuje v různé týdenní frekvenci. Běžnější je u mužů, kteří v 62 % deklarují práci přesčas jedenkrát týdně nebo častěji. Ženy jsou takto využívány ve 44 %. Nejčastěji přesčas pracují osoby ve věku 45-54 let s vysokoškolským vzděláním (57 %). Vezmeme-li však v úvahu častější frekvenci práce přesčas, a to 2krát nebo vícekrát v týdnu, pak se týká nejčastěji osob s nejnižším vzděláním (33 %). Vysokoškoláci mají nejvyšší podíl práce přesčas jedenkrát týdně. Odpovědi na této hodnotě škály volila asi třetina všech dotázaných vysokoškoláků. Odvětvově je práce přesčas typická ve stavebnictví (73 %) a ubytování a stravování (67 %).

Frekvence přesčasové práce nemá významný vliv na celkovou spokojenost s prací, ale negativně se promítá do hodnocení časové náročnosti práce, rozložení pracovní doby a do hodnocení dostatku času pro sebe a pro rodinu. Přesčasová práce je spojena s vyšší fyzickou a zejména psychickou náročností práce a vyššími nároky na pracovní tempo. Výrazně častěji přesčas pracují lidé, kteří mají pružnou či volnou pracovní dobu a ti, kdo využívají možnosti práce z domova.

Graf č. 3: Práce přesčas.

Zdroj: KPŽ 2018, CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i., 26. 5. - 11. 6. 2018, 2068 respondentů z ekonomicky aktivní populace ČR ve věku od 18 let, kvótní výběr, osobní rozhovor tazatele s respondentem.

Práce v noci jednou nebo vícekrát za týden se týká častěji mužů, a to u 31 % z nich. U žen se noční práce v takovéto intenzitě vyskytuje u pětiny. Z věkových kategorií je pak tato práce mimo obvyklou dobu nejčastější u nejmladších pracovníků ve věku 18-27 let (29 %), u osob s nejnižším vzděláním (35 %) a oborově u pracovníků v odvětvích ubytování a stravování (55 %) a doprava a skladování (43 %). Naopak nejméně zatíženi prací v noci jsou vysokoškoláci (20 %), osoby na 55 let (21 %) a pracující ve vzdělávání (11 %). Noční práce jsou upraveny příslušnými ustanoveními zákoníku práce (§ 78 - § 80: Obecná ustanovení o pracovní době a délka pracovní doby, § 94 - Noční práce). Zvláštní podmínky vycházejí ze zátěže lidského organizmu při práci v noci a cílem je předcházet rizikům, která jsou s prací v noční době spojena (zdravotní následky, zvýšené riziko vzniku pracovního úrazu).

Být tak zvaně „na zavolání“ se častěji týká mužů, kdy 37 % uvádí frekvenci jednou týdně a vícekrát, ženy necelých 27 %. Tento stresující aspekt práce je typický pro samostatně činné osoby, řídící pracovníky, oborově pak v oblasti ubytování a stravování (42 %), dopravy, skladování, pošty a telekomunikací, bankovnictví, pojišťovnictví a finančního zprostředkování a činností v oblasti nemovitostí, pronájmu strojů a přístrojů, výzkumu a vývoje, IT či poradenství (41 %). Nikdy nemusí být k dispozici 44 % ekonomicky aktivních. Frekvence nutnosti být kdykoli k dispozici negativně koreluje se spokojeností s dostatkem času na rodinu i sebe, časovou náročností práce i rozložením pracovní doby. Pozitivní korelaci vykazuje s psychickou náročností práce a rychlostí pracovního tempa. Častěji souvisí s pružnou a volnou pracovní dobou a s prací z domova.

Možnost upravit si pracovní dobu podle osobní potřeby má alespoň jednou týdně asi čtvrtina dotázaných. O něco častěji muži (28 %) než ženy (21 %), vysokoškolsky vzdělaní (33 %) a věkově střední generace 36-44 let (27 %). Výskyt této eventuality je samozřejmě výrazně častější u jednotlivců s pružnou či volnou pracovní dobou i s prací z domova a u samostatně činných, řídících pracovníků, technických a odborných pracovníků.

Graf č. 4: Práce v sobotu a v neděli.

Zdroj: KPŽ 2018, CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i., 26. 5. - 11. 6. 2018, 2068 respondentů z ekonomicky aktivní populace ČR ve věku od 18 let, kvótní výběr, osobní rozhovor tazatele s respondentem.

Porovnání práce o víkendových dnech v grafu č. 4 dokládá skutečnost, že příležitostná práce v sobotu je častější než práce v neděli. Více než polovina mužů uvádí, že alespoň jednou měsíčně pracují v sobotu a téměř 38 % alespoň jednou za měsíc v neděli. Žen se práce v sobotu týká ve 45 % a ve 32 % v neděli při stejné frekvenci jednou měsíčně a častěji. Opakovaná víkendová práce v sobotu 4krát měsíčně a více byla zaznamenána nejvíce u věkové skupiny 36‑44 let, a to 10 % z nich. V neděli pak při stejné četnosti nejmladší kategorie 18‑27 let (5 %). Častá práce o víkendu je pak z věkových skupin nejvíce typická pro osoby se základním či neúplným vzděláním, více než poloviny se týká práce o víkendu nejméně jednou měsíčně. Vzájemná mírně negativní statistická souvztažnost se objevuje mezi prací o víkendu a celkovou spokojeností s prací, silnější negativní korelaci pak vykazuje ve vztahu ke spokojenosti s časovou náročností práce, s rozložením pracovní doby a s dostatkem času na sebe a na rodinu. Rostoucí souběh výskytu vykazuje práce o víkendu s přesčasovou prací, noční prací, nutností být kdykoli k dispozici a možností uzpůsobit svým osobním potřebám svoji pracovní dobu. Profesně se ve zvýšené míře víkendová práce týká pracovníků ve službách a prodeji, odvětvově pak stravování a ubytování, obchodu či oprav motorových vozidel a spotřebního zboží a zemědělství, myslivosti a lesního hospodářství.

Závěr

Z podrobnějších analýz souboru odpovědí respondentů lze obecně uvést, že výskyt flexibilních forem práce pozitivně koreluje se vzděláním, s celkovou spokojeností s pracovním životem a spokojeností s rozložením pracovní doby. Na spokojenost s dostatkem času na rodinu nemá výskyt všech flexibilních forem práce statisticky významný vliv, což může do jisté míry souviset s tím, že flexibilní pracovní formy a zejména práce z domova a volná pracovní doba se pojí v průměru s delší týdenní pracovní dobou v hlavním zaměstnání. Výrazně častěji se flexibilní formy práce objevují v odpovědích osob samostatně činnými (více než tři čtvrtiny z nich – 77,9 % - využívá některou z flexibilních forem práce, zatímco mezi zaměstnanci je to jen o něco více než čtvrtina, konkrétně 28,6 %). Častější je pak u řídících pracovníků a technických a odborných pracovníků, odvětvově pak v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a finančního zprostředkování nebo činnosti v oblasti nemovitostí, pronájmu strojů a přístrojů, výzkumu a vývoje, informačních technologií, poradenství, reklamy a ochrany. Nižší výskyt flexibilních forem práce lze vidět u pracovníků ve službách a prodeji, obsluhy strojů a zařízení a pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, podle odvětví pak ve zpracovatelském průmyslu a ve vzdělávání a školství. Zde je možné předpokládat budoucí prostor pracovního trhu pro uplatnění nových flexibilních forem práce jakým je např. sdílené pracovní místo, které bude jistě nabývat svého významu.

Na základě výsledků, které dokládají aktuálně vyšší míru výskytu flexibilních typů zaměstnání u mužů, je vhodné zmínit, že podobně jako v zahraničí i v Česku jsou podle odborníků částečné úvazky důležitější pro ženy, u nichž o přijetí pracovní nabídky rozhoduje možnost skloubení pracovního a soukromého života. Ženy bude stále více oslovovat nejen vzdálenost pracoviště od místa bydliště ale i flexibilita, ať už jde o možnost práce z domova, na zkrácený úvazek anebo s pružnou pracovní dobou. Obtížný návrat na trh práce spojený s mateřstvím a výchovou dětí přináší dlouhodobé ekonomické ztráty jak ženám samotným, tak i celému ekonomickému systému. Stále více lidí požaduje pružnou pracovní dobu s důrazem na efektivitu. Stále více se objevují zaměstnavatelé, kteří se s ohledem na míru zaměstnanosti českého pracovního trhu, snaží získat a udržet kvalitní lidi nabídkou podmínek, které jim vyhovují.

Literatura a zdroje

Projekt Fit for Flexi [online] [cit. 2018-12-10]. 

Flexibilní formy zaměstnávání. Mámy do práce [online]. c2018 [cit. 2018-12-10].

Hospodářské přehledy OECD Česká republika: shrnutí. OECD, červenec 2018 [cit. 2018-12-10]. Dostupný z: www.oecd.org/eco/surveys/CZE-2018-OECD-economic-survey-overview-czech.pdf.

JIRÁSKOVÁ, Silvia. Flexibilní formy práce v evropském kontextu: srovnávací studie. Publikace vznikla v rámci projektu FIT FOR FLEXI, č. CZ.1.04/5.1.01/77.00155.

JOUZA, Ladislav. Flexibilní formy zaměstnávání. ePravo.cz [online]. 13. 8. 2018 [cit. 2018-12-10].

KOTÍKOVÁ, Jaromíra; KOTRUSOVÁ, Miriam; VYCHOVÁ, Helena. Flexibilní formy práce ve vybraných zemích EU. Praha: VÚPSV, 2013. ISBN 978-80-7416-131-5.

KUČINA, Pavel. Flexibilní formy práce a jejich právní úprava. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2007. ISBN 978-80-86973-54-8.

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2018-12-10]. Dostupný z: www.mpsv.cz.

Reconciliation of work, family and private life in the European Union: policy review [online]. European Institute for Gender Equality (EIGE), c2019 [cit. 2018-12-10]. Dostupný z: https://eige.europa.eu/rdc/eige-publications/reconciliation-work-family-and-private-life-european-union-policy-review.

Vzorová citace

MLEZIVOVÁ, Iveta. Využívání flexibilních forem práce a pracovní doba z pohledu ekonomicky aktivní populace v ČR. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online]. 2018, roč. 11, č. Kvalita pracovního života 2018. ISSN 1803-3687.

[1]  Zdroj: KPŽ 2018, CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i., 26. 5. - 11. 6. 2018, 2068 respondentů z ekonomicky aktivní populace ČR ve věku od 18 let, kvótní výběr, osobní rozhovor tazatele s respondentem.

[2]  Znění otázky: „Využíváte ve svém současném hlavním zaměstnání nějakou z následujících forem práce? a) Pružná pracovní doba, b) volná pracovní doba, c) sdílené pracovní místo, d) práce z domova.“

[3]  Znění otázky: „Jaký vliv má tato flexibilní forma práce na Vaše možnosti sladit pracovní a osobní (rodinný) život? - Velmi Vám to usnadňuje, trochu Vám to usnadňuje, na Vaše možnosti sladění nemá vliv, trochu Vám to ztěžuje, velmi Vám to ztěžuje.“

[4]  Znění otázky: „Řekněte mi, prosím, v kolika dnech za týden asi tak ve svém hlavním zaměstnání v průměru:

a) pracujete přes čas, tj. nad rámec běžné nebo Vaší pravidelné pracovní doby, b) pracujete v noci, tj. mezi 20. a 6. hodinou, c) jste kdykoli, tzv. na zavolání, k dispozici zaměstnavateli nebo zákazníkům, d) upravujete si pracovní dobu podle svých osobních potřeb.“

[5] Znění otázky: „Řekněte mi, prosím, kolikrát do měsíce asi tak ve svém hlavním zaměstnání v průměru: a) pracujete v sobotu, b) pracujete v neděli, c) měníte na poslední chvíli soukromé plány kvůli nečekaným pracovním záležitostem, d) berete si na den, dva, volno, aniž byste to někomu oznamoval předem?“

Česká republika=stitek

flexibilní formy práce=stitek

práce přesčas=stitek

práce v noci=stitek

reprezentativní šetření=stitek

subjektivní hodnocení=stitek

Česká republika=stitek

flexibilní formy práce=stitek

práce přesčas=stitek

práce v noci=stitek

reprezentativní šetření=stitek

subjektivní hodnocení=stitek